Rozumíte vědě a nějakým vědeckým zákonům? A zajímala vás věda? Mě jako dítě ano. Moc ráda jsem se hrabala v nějakých hračkách, dělala jsem různé pokusy na hračkách, děla a hračkám operaci. Vy se možná smějete, ale je to tak. A tohle všechno mi vyprávěla moje maminka, když jsem už trochu povyrostla a měli jsme s rodinou takové rodinné sešlosti, kde jsme si říkali, co jsme dělali, když jsme byly malé děti. Musím říct, že si to ani moc nepamatuji. Až když se moje maminka pořádně rozpovídala, tak jsem si vybavila některé maličkosti. A je opravdu pravda, že jsem jako malé dítě rozpárala nějaké plyšáky anebo stříhala panenky.
A chtěla jsem operovat nebo jsem chtěla vidět, co je uvnitř hraček. Taková blbost! Je to naprosto hloupá a nechápu, proč mi to maminka nevymluvila nebo nezakázala. Opravdu škoda hraček. To už vím. Jen je škoda, že jsem si taky jednoho dne z dětství rozbila úplně krásného velkého plyšového medvěda. Hodně jsem ho roztrhala, že opravdu už nešel spravit. Asi to byl můj trest za všechny zničené hračky. A musím říct, že to byla věda. Věda alespoň podle mě. Protože maminka se velmi často dívala na nějaké vědecké dokumenty, které se věnovaly vědě a hlavně zvířatům anebo vesmíru.
A já jsem to chtěla nějak napodobit, tak jsem to aplikovala na mých hračkách. Někdy jsem taky brečela. Nicméně ale co jsem měla dělat, když mě to bavilo? Jedno vím ale jistě. Tyto dětské eskapády, kdy jsme dělala vědecké pokusy na hračkách, nikdy neřeknu svým dětem. Opravdu bych si nepřála, aby moje děti taky ničily zbytečně hračky. Hračky mám stále ráda a některé mám i v posteli. Hned vedle vědeckých knížek. A co v dnešní době opravdu velmi často dělám? Čtu vědecké knihy. To nikomu neublíží a já pak nemusím ničeho litovat. Protože nikdy nevíte, kam se vědecké experimenty dostanou.