Asi každý ví, že domácnost se sama od sebe neobstará. Je potřeba, aby někdo uvařil, uklidil, opravil co je potřeba a zkrátka zastal všechny domácí práce. Avšak zatímco dříve to bylo rozděleno tak, že zatímco muž vydělával, žena zůstávala doma a obstarávala domácnost, po druhé světové válce se situace změnila. To samozřejmě není typické pouze pro Českou republiku, jedná se v podstatě o celosvětový trend.
V dnešní době totiž nelze vydržovat domácnost pouze z jednoho platu, pokud tedy onen člověk nepracuje na nějaké skutečně dobře placené pozici nebo nemá jen malý byteček. To se však týká pouze minima případů. V naprosté většině však platí, že do práce musí chodit oba, aby měli dostatek financí. Ovšem domácí práce je stále potřeba udělat.
Zdálo by se tedy, že si je oba partneři rovnoměrně rozdělí, podle toho, kolik má kdo času. Skutečnost však často vypadá úplně jinak. Vzhledem k tomu, že v nás je ještě zakořeněný starý systém, to mnohdy vypadá tak, že zatímco muž chodí do zaměstnání, žena chodí do zaměstnání, vaří, pere, uklízí a žehlí. Muž pak občas něco opraví.
O tom, že tento stav není ideální, asi není třeba zdůrazňovat. Naštěstí se však již i v tomto ohledu objevuje osvěta, a stále více domácností si tyto role rozděluje rovnoměrněji. Přesto se však stále najde mnoho těch, kde tento starý model přetrvává. Je pak otázkou, zda také není jednou z příčin nárůstu rozvodů.
Jistě, mnoho lidí něco takového nebude chtít slyšet, avšak je načase, abychom práce, a to i ty domácí, přestali rozdělovat na „mužské“ a „ženské“. Práce je práce, a provést by ji měl ten, kdo na ni má čas a dokáže ji zvládnout. Zde se mohou zapojit i děti – jistě, nedovedou třeba uvařit večeři, avšak například vysypat koš by pro ně neměl být až takový problém. Jen tak bude naše domácnost skutečně spokojená. A to by mělo být naším hlavním cílem.