Nevím kolik procent obyvatel má na zahradě bazén, ale když tak vandruji po tom světě širokém, zdá se mně, že je snad skoro všude. Když nevidím bazének před domem, bývá vzadu za ním.
Nakonec, každý si jistě lehce spočítá na kolik jej přijde návštěva veřejného koupaliště a jistě také ví, co tam může být za voda. Takže se raději koupí bazén se vším všudy a tato jednorázová investice je za chvíli zpět.
Jenže nejde jen o koupi bazénu, to je vlastně ten nejjednodušší úkon. Starosti nastanou teprve až se do něj napustí voda. Tu je třeba udržet v optimální formě, tedy naprosto čistou na pohled, ale také nezávadnou chemicky. Ano, pokud chceme mít optimální vodu, neobejdeme se bez pomoci chemického průmyslu.
S jeho pomocí udržejeme vodu bez bakterií, sinic a podivných „vymožeností“, které u sebe skutečně nechceme a nepotřebujeme. A i když máme vodu takto optimalizovanou,neměli bychom zapomínat ani na její kyselost či zásaditost.
Tomuhle podivnému úkazu se jinak říká pH v bazénu. Samozřejmě pH vody, ne bazénu samotného.
Jde totiž o to, že když je voda příliš kyselá, není to v pořádku stejně, jako když je příliš zásaditá. Optimální je to někde uprostřed. Konkrétně je to tak, že by hodnota měla být kolem 6,5 – 7,6. Bude-li tato hodnota vyšší může dojít a také většinou dochází, k mléčnému zákalu, protože se začne ve vodě srážet vápník. Ale také se nedoporučuje hodnota nižší než onen střed. To se pak naše „nádrž“ stává domovem různých řas, bakterií a dalších nechtěných podivností.
Proto je dobré mít měřák pH vody a podle něj se také řídit. Měřák asi není optimální výraz, přesnější asi bude testovač, nebo tester. To už je jedno a také je jedno jaký si pořídíte. Papírek není špatná věc, ale raději volte něco přesnějšího. Na odkazu který je zde vám jistě rádi poradí a co si vybrat. A vy si jej také můžete zde hned objednat.
Letní radovánky v bazénu jsou ty nej na světě. Hlavně pro děti, ale i dospělí to mají rádi. A vůbec nejkrásnější je to, když se jim oddá celá rodina.