Proto se většina lidí o to, aby to doma neměli jako v chlívku také pečlivě stará. Kupuje si různé ne zrovna laciné prostředky a také je používá. Takže se to všechno leskne a nikde není ani jediné smítko prachu. To je samozřejmě hodně přehnané, protože to tak udělat nejde, prach prostě byl je a bude. A také se bude stále prášit. Proto je dobré jednou za čas popadnout hadr a pořádně jej utřít. Mne moje maminka odmalička učila, že se prach utírá flanelovým hadrem. Netuším proč, asi proto, že je příjemný na dotek a měkký. Jenže časem jsem přišla na to, že vlhký hadr police a další věci vyčistí o něco málo jinak.
Vypadají pak mnohem lépe. Na prach bych nikdy nepoužila takové ty štětky, kterými sice prach možná odstraníte, ale také z ní hodně toho neřádstva vyprášíte ještě v místnosti. Takže je taková činnost potom zcela zbytečná. Jsou věci, které se udělat musí. Například vysávání. Nerada jsem to dělala. Jen vytažení té těžké a neforemné obludy, potom její neustálé přemísťování, tahání kabelu, to bylo hodně na nervy. A jeden byl potom zhuntovaný až hrůza. Není se tedy co divit, že jsem vysavač neměla ráda a práci s ním jsem co nejvíce oddalovala.
Jednou mi můj přítel pořídil takový ten tyčový. Má, pravda, menší výkon, ale pracovat s ním je radost. Prostě ho vytáhnu a ihned mohu vysávat. Je lehounký, nasávací hlavice má vlastní kolečka, takže to vlastně jezdí samo a nemusím se starat o kabely. Je na baterii. Takže vysávám často a ráda. Kuchyň, to je záležitost sama pro sebe. Tam platí jiná pravidla a můj přítel u kterého bydlím tvrdí, že v kuchyni může být jen jeden pán, Takže když vaří on, většinou tam nechodím, protože to ona rád nemá. Když pak vařím já, dodržuje on stejné pravidlo a přijde jen když zavolám, že potřebuji s něčím pomoci nebo poradit. A pořádek tam dělá ten, kdo vařil.