Jedním z důvodů, proč se na naší planetě vyvinul život v podobě, v jaké jej známe, je naše vzdálenost od nejbližší hvězdy, Slunce. Od něj jsme daleko přibližně 150 milionů kilometrů. Pro většinu z nás je to nepředstavitelně vysoké číslo, avšak právě tato vzdálenost je dostatečná k tomu, aby na Zemi vytvořila, spolu s dalšími činiteli, jako je atmosféra, příjemné klima vhodné k životu.
Nic ovšem není věčné, jakkoliv by se to mohlo na první pohled zdát. To platí i o Slunci. I ono jednoho dne zanikne, a s ním s největší pravděpodobností i život na této planetě. Ovšem zdaleka ne všechny hvězdy mají stejný konec. Jaký tedy čeká tu naši?
Vzhledem k tomu, že jde o stabilní hvězdu střední třídy, nebude jeho konec tak dramatický jako u některých jiných, ze kterých se stanou supernovy, které posléze vybuchnou a vytvoří černou díru. Konec Slunce bude mnohem poklidnější. To však neznamená, že z toho Sluneční soustava vyvázne.
Až dokončí proměnu veškerého vodíku na hélium, stane se ze Slunce takzvaný rudý obr. To v podstatě znamená, že se jeho teplota značně sníží, avšak na druhou stranu se dramaticky zvýší jeho objem. Postupně tak pohltí veškeré planety až k Neptunu. Díky nižší teplotě také získá rudou barvu, což je také důvod, proč je tento typ zániku hvězdy takto nazýván.
Toto období však bude trvat jen relativně krátkou dobu. Energie se vyčerpá a naše hvězda se v podstatě zhroutí do sebe. Stane se z ní drobný bílý trpaslík, malý studený bod. V té době však již díky předchozí fázi planety nebudou existovat. A i kdyby nějakým zázrakem přežily, bílý trpaslík rozhodně nevydává takové teplo, aby na nich byl možný život.
Ovšem ačkoliv tyto scénáře zní poměrně strašidelně, nemusíme se příliš obávat. K tomu, co je zde popsáno, dojde přibližně za pět miliard let. V tu dobu již lidstvo buď kolonizuje další hvězdné systémy, nebo vyhyne. V každém případě to není něco s čím bychom si měli dělat starosti.